Spánek dětí je jiný než spánek dospělých. Děti spí povrchněji. Snadněji se spontánně budí. Děti do šesti měsíců potřebují v noci jíst. V miminkovském věku je délka spánku zhruba dvojnásobná než v dospělosti. Minimálně do tří let spí děti i přes den. Pro co nejklidnější noční spánek je žádoucí optimální prostředí a důsledný režim. Dítě potřebuje vlastní postýlku, do šesti měsíců věku umístěnou v ložnici rodičů, noční teplotu místnosti 18°C, oblečení z přírodního materiálu a prodyšnou přikrývku.
Pro snadné usínání je důležitá podvečerní příprava na noční spánek, dennodenně stejná. Zahrnuje večeři /krmení/, koupel a uspávání. Součástí koupele kojenců může být jemná masáž. Uspáváním myslíme asi půlhodinku před spaním, kdy je dítě již v postýlce. Klidně s ním komunikujeme, zazpíváme ukolébavku, povíme pohádku, pohladíme. I když pak odejdeme, můžeme nechat v místnosti tlumené světlo a otevřené dveře. Děti bývají klidnější, když při usínání vnímají matku ve vedlejší místnosti. Při nočním probuzení dítě minimálně chováme a nebereme do vlastní postele. Snažíme se ho „přemluvit“ k dalšímu spánku klidným hlasem a pohlazením.
Nejběžnější porucha spánku se jmenuje „nespavost“. Jde o obtížné usínání, noční buzení a předčasné ranní probouzení. Nespavost je běžná u kojenců. Když vyloučíme nedostatečnou tvorbu mléka u maminky, je způsobena nesprávnými návyky při usínání. Dítě se naučilo usínat ve spojitosti s jídlem, chováním, uložením do postele k matce. Stejné rituály pak vyžaduje při nočních probuzeních. Tím rodiče brzy zcela vyčerpá. Větší pravděpodobnost nespavosti je u dětí nevyrovnaných a depresivních maminek. Více pláčou děti maminek s nedostatečným citovým vnímáním svých dětí. Tyto maminky se více řídí podle knih nebo své nálady, nedovedou samy dobře rozšifrovat signály vysílané dítětem. To pláče ve snaze, aby se maminka do něho vcítila, porozuměla mu. Klidně a s velkým citem k dítěti dovedou reagovat maminky, jež mají silnou oporu ve svém muži, v tatínkovi. U kojenců a batolat – tj. do tří let věku – je nespavost nejčastěji způsobena nedostatkem režimu. Dítě odmítá jít spát ve stanovenou dobu, vyžaduje různé ústupky. Rodiče, kteří by rádi změnili spánkové návyky svých dětí, musí zavést pravidelný režim, dát dítěti pevné hranice a být důslední. Jen málo poruch spánku je způsobeno poruchami zdraví: únikem mléka a žaludeční kyseliny zpět do jícnu, zvětšenou nosní mandlí, svědivým ekzémem na kůži apod. V předškolním a školním věku je nespavost velmi vzácná. Bývá následkem úzkostí z různých příčin. V dospívání, stejně jako u dospělých, může být nespavost projevem začínajícího psychiatrického onemocnění, nejčastěji deprese. Nekvalitní spánek dětí se promítá na celou rodinu. Je důvodem ke konzultaci lékaře nebo psychologa.